The Legend
Prolog: U ohniště
> Zhluboka se nadechl kouře a pomalu ho vydechl. Většina jeho tváře byla zahalena tlustou, starou kapucí, která skrývala jeho tvář. Představil se nám jako bard, ale nikdo mu nevěřil. Jeho hlas byl hluboký a drsný. Měli jsme podezření, že putoval v tom strašidelném lese sám. Nicméně nám nabídl, že nám poví příběh, pokud mu dáme něco k jídlu a necháme ohřát u ohně. Dovolili jsme mu, aby přisedl. Nebylo to kvůli jeho pohádce, ale nemohli jsme ho nechat cestovat dál tím strašným lesem. Navenek jsme byli klidní, ale byli jsme ve střehu, abychom byli připraveni pro případné nebezpečí. Byla ledová noc a jeho tichý hluboký hlas jakoby se nesl přes hory. Odložil svou píšťalu, otevřel ústa a začal vyprávět. Epizoda 1: Genesis Příběh, který Vám řeknu, je o těch, jimž říkáme bohové. Poslouchejte pozorně, protože toto je pravdivý příběh. Dávno v časech před myšlenkou, byla planeta, ve které bylo všechno tvoření pomíchané. Zeměkoule byla malá a velká, tmavá a jasná, všechno a ni
. Před sto miliony let začala zeměkoule růst a začaly se v ní vytvářet dvě síly. Jak rostly, vyvinulo se jim vědomí a ego, rozdělili se na světlo a tmu. Světlo se stalo ženou a nazvalo se Einhasad, tma se stalo mužem a nazvalo se Gran Kain. Tyto dvě bytosti způsobily začátek celého vesmíru a všichni je dnes známe. Einhasad a Gran Kain spojili své síly, aby unikly ze zeměkoule. Při úniku se zeměkoule rozbila na několik částí. Některé vzlétli a stalo se z nich nebe, některé spadly a stala se z nich země. Mezi nebem a zemí další části vytvořily vodu a půdu. Duch země nazývaný Éther, byl při úniku také zničen. To na světě spořilo mnoho druhů zvířat a rostlin. Z ducha Étheru byl stvořen "Genesis". Byl nejsilnějším ze svého rodu obrů. Obři byli známí svou moudrostí, inteligencí a silou. Svou věrnost slíbili Einhasad a Gran Kainovi, protože to oni stvořili jejich život a svět. Bohové byli spokojeni a jmenovali mistry všech živých bytostí. To bylo před smrtí a ráj existoval. Einhasad a Gran Kain zrodily své božské potomky. Prvních pět se stalo vládci zeměkoule. Nejstarší dcera Shilien se stala bohyní vody. Nejstarší syn Paagrio řídil oheň a druhá dcera Maphr řídila zemi. Druhý syn Sayha se stal mistrem větru. Pro nejmladší dceru Evu, již nic nezůstalo a tak stvořila básně a hudbu. Zatímco jiní bohové byli zaneprázdněni svými povinnostmi. Eva psala básně a skládala hudbu. A tak začal věk a na zemi nebylo žádné místo, o kterém by bohové nevěděli. Epizoda 2: Stvoření Ras Einhasad byla bohyní tvoření a k tomu používala svého ducha. Její děti používali její moci pro stvoření těchto forem života: Shilien vštípila ducha vody do první formy, která byla vytvořena. A tak byla vytvořena rasa elfů. Paagrio vštípil ducha ohně do druhé formy, která byla vytvořena. A tak byla vytvořena rasa orků. Maphr vštípila ducha země do třetí formy, která byla vytvořena. A tak byla vytvořena rasa trpaslíků. Sayha vštípil ducha větru do čtvrté formy, která byla vytvořena. A tak byla vytvořena rasa arteias. Gran Kain byl bůh ničení. Když viděl práci Einhasad, stal se zvědavým a závistivým. Napodobil tedy Einhasad a vytvořil formu k obrazu svému. Poté šel za Shilien, jeho nejstarší dcerou, a žádal ji, aby do formy vštípila ducha vody. Shilien byla velice překvapená a řekla mu: "Otče, proč to chceš udělat? Einhasad, má matka, je bohyní tvoření. Prosím, nechtějte práci, která Vám nenáleží. Stvoření, které dostane život od boha ničení, jen způsobí pohromu." Ale Gran Kain se jen tak nevzdává. Po dlouhé době přesvědčování dostal Shilienin souhlas. "Musím to udělat takto. Svého ducha vody jsem již dala matce, ale tobě můžu dát zbytky." Shilien dala Gran Kainovi ducha špinavé a nečisté vody. Gran Kain měl velikou radost. Nicméně Gran Kain cítil, e jeden duch pro jeho stvoření nestačí. A proto zašedl za Paagriem, jeho nejstarším synem. Stejně jako Shilien i Paagrio varoval svého otce. Však nemohl odmítnout svého otce a tak mu daroval ducha umírajícího ohně. Gran Kain měl velikou radost. Maphr se slzami v očích také varovala otce, ale po jeho naléhání mu dala ducha neplodné a znečištěné země. Sayha, po jejím přesvědčení, dala otci ducha divokého a nezkrotného větru. Když Gran Kain získal všechny duchy, spokojen křičel: "Podívejte se na bytosti, které já stvořím! Podívejte se na ty, kteří dostali ducha vody, ducha ohně, ducha země a ducha větru! Budou silnější a chytřejší než obři! Budou ovládat celý svět!" Gran Kain s pýchou křičel k celému světu a vštípil duchy do své formy. Výsledek byl katastrofální. Jeho potomci byl slabí, hloupí, lstiví a zbabělí. Všichni Kainovým výtvorem pohrdali. Aby Gran Kain překonal své hanebné selhání, opustil své potomky a na nějaký čas se ukryl před zraky ostatních. Jeho potomci jsou dnes nazýváni lidmi. Rasa elfů byla moudrá a dokázala používat magii. Nebyli však tak moudří jako obři, a proto je obři nechali pracovat v politice a magickém umění. Rasa orků byla silná. Měli nevyčerpatelnou sílu a jejich zuřivost je poháněla kupředu. Nebyli však tak silní jako obři, a proto je obři ponechali válečnému umění. Rasa trpaslíků byla zručná. Trpaslíci byli dobří inženýři, zruční matematici a vynikaly v mistrovství jemného umění. Obři jim proto dovolili pracovat ve výrobě a bankovnictví. Okřídlená rasa arteias nadevše milovala svobodu a volnost. Obři si chtěli podrobit létající rasu, avšak když arteisanům sebrali svobodu, rychle zeslábli a zemřeli. Obři byli smutní ze svého skutku, a proto nechali arteisany volně létat. Ti jim na oplátku nosili informace z celého světa. Lidé nedokázali udělat nic dobře a tak se staly otroky obrů. Dělali všechnu špinavou práci. Život lidí nebyl o nic lepší než život zvířat. Epizoda 3: Válka Bohů Gran Kain byl nepřemožitelný Bůh. Udělal však velkou chybu, svedl Shilien, nejstarší dceru Einhasady. Gran Kain a Shilien dokázali svůj poměr utajit před Einhasad jen do doby než Shilien otěhotněla. Když to Einhasad zjistila, strašně se rozzuřila. Svrhla svou dceru z trůnu vodní bohyně a rozhodla se ji vyhnat na kontinent. Gran Kain se k Shilien otočil zády a zanechal jí jejímu strašlivému osudu samotnou. Opuštěná a těhotná Shilien uprchla na východ do temných lesů. Zde v ukrutných porodních bolestech proklínala Einhasadu a Gran Kaina. Shilieniny děti, poznamenané zoufalstvím a hněvem, se stali démoni. Mezi nimi byl i nejsilnější monstra kontinentu – Draci. A tak bylo zrozeno šest draků na potrestání šesti bohů. Shilien byla naplněna hněvem k Einhasad, protože ji vyhnala a ke Gran Kainovi za to, že ji svedl a odvrhl. Spojila sílu svých dětí a vytvořila armádu, která ji měla pomstít. Nejsilnější draci byli veliteli armády démonů, určené k zabití bohů. Doslechla se to i Aulakria, drak světla, a se smutkem v očích řekla: "Matko, ty nevíš, co děláš. To opravdu chceš navždy zničit bohy? Opravdu chceš, aby se tvůj otec, matka a sourozenci váleli na zemi v kaluži své vlastní krve?" Shilien však Aulakriu neposlechla. Konečně armáda démonů napadla palác, kde žijí bohové, a strašlivý boj začal. Šest draků zničilo vše, co bylo v paláci. Dokonce i bohové byli vystrašeni neuvěřitelnou mocí draků. Bitva neměla konce. Přesto, jestliže by válka nepřestala, svět by zanikl a s ním i všechny živé bytosti. Mnoho božích bojovníků a démonů bylo zabito. Každý den se zahřmělo, když se obě armády střetly v boji. Obři a jiné živé bytosti země se třásly a sledovaly hrozný boj. Prudká bitva pokračovala po několik let a nakonec se rovnováha postupně naklonila k jedné ze stran. I přes četná a vážná zranění, Einhasad a Gran Kain, měli větší moc a pobili mnoho démonů. Draci stále bojovali, ačkoliv měli vážná zranění. Jejich únava byla stále víc a víc jasnější. Po nějakém čase to vypadalo, jakoby válka skončila zničením Shilieniny armády. Nakonec draci roztáhli křídla a daly se na útěk. Zbývající se démoni se k nim přidali. Bohové chtěli pobít prchající armádu, ale jejich zranění byla tak vážná, že pouze přihlíželi ústupu draků a démonů. Když Shilieniny děti prohrály válku, Shilien nemohla vydržet svůj smutek. Vytvořila si proto Podsvětí a stala se jeho vládkyní. Epizoda 4: Povodeň Shilien odešla pryč, její sestra Eva zdědila trůn vodní bohyně. Eva byla vždy trochu bázlivá, ale potom, co postihlo její starší sestru a následné válce mezi bohy, stala se téměř šílenou. Aby se vyhnula té strašné odpovědnosti, kterou po své sestře dostala, vykopala si Eva v jednom ze svých jezer úkryt, do kterého se schovala. Bez bohyně vody se vodní duše pohybovaly zmateně a bezcílně. Někde tekla vody proudy a tvořila velké močály, jinde voda netekla vůbec a tvořila pouště. Velká část kontinentu se dostala pod vodu a v oceánech se zase začaly objevovat ostrůvky. Na některých místech pršelo dnem i nocí až do doby než byly zaplaveny i špičky hor. Tam, kde zůstalo nějaké suché místo, všechny bytosti se na něj hrnuly, aby povodeň přežily. Všechny živé bytosti kontinentu trpěly a tak obři za všechny živé bytosti poprosili bohy o pomoc. Einhasad a Gran Kain hledali všude na kontinentu, až konečně našli jezero, ve kterém byla Eva ukryta: "Evo, podívej se, co se stalo, kvůli tvé zbabělosti. Zničila jsi harmonii tohoto kontinentu, který jsme vytvořili s velkým úsilím. Už ti nebudu tolerovat tvou lhostejnost!" Einhasad byla tak rozčílená, že její oči plály rudým plamenem. Kvůli záplavám mnoho obrů, zvířat a bytostí uteklo do podsvětí k bohyni Shilien. To dělalo Einhasad velké starosti. Eva se třásla strachem a nakonec se podala vůli matky. Když Eva konečně usedla na trůn vodní bohyně, pohromy přestaly. Nicméně bylo velmi obtížné obnovit zaplavený kontinent. Epizoda 5: Problém s Obry Gran Kain ukázal svou hloupost tím, že stvořil tak podřadnou rasu jako jsou lidi. Navíc kvůli jeho oplzlým skutkům a Einhasadiny žárlivosti, bylo stvořeno podsvětí, ze kterého vyšlo mnoho démonů. A završila to neschopnost Evy, kvůli které byl kontinent téměř zničen. Semínko pochybností začalo klíčit v mysli obrů. Takovýmto bohům jsme slíbily věrnost? Obři si mohli dělat, co chtěli, podle potřeby se mohli pohybovat v božském paláci. Dokázali použít kouzlo k tomu, aby zvedli ostrov do vzduchu a žili jako bohové. Dokázali si prodloužit život, že byli nesmrtelní jako bohové. Obři si začali myslet, že jejich síla je stejná, jako ta božská. Přes jejich velkou moudrost se stali arogantními. A tak se obři rozhodli stát bohy. Začali experimentovat s úpravou bytostí, aby mohli vytvořit nové rasy. Obři seslali tak silné kouzlo, aby mohli konat tyto zázraky – "věda". Obři svým uměním začali vytvářet armádu, která by měla sloužit k boji proti bohům. Tam, kde zklamala Shilien mělo uspět šest draků a nespočetně démonů. Bohové to viděli a byli rozzuřeni. Einhasad, bohyně, která jediná měla právo tvořit, byla němá hněvem. Přísahala, že zničí všechny obry, kontinent i celý svět. Gran Kain jí prosil, aby zůstala klidná: "Tak, jako vy jste matka tvoření," řekl "já jsem bůh ničení. Sama víš, čím jsem musel projít a co jsem způsobil, když jsem prahnul po tvé úloze. Já potrestám obry za jejich aroganci, jestliže pořád chceš zničit svět, budu proti tobě bojovat se vším, co mám." Gran Kain nechtěl dovolit zničení kontinentu za žádnou cenu a Einhasad byla velice uražena. Nicméně oba byli stejně silní, a proto Einhasad nemohla nic udělat. Einhasad nakonec ustoupila. Aby potrestala obry, rozhodla se, že si půjčí Gran Kainovo kladivo – známé jako kladivo zoufalství. Kvůli jeho velké ničivé moci ho Gran Kain ještě nikdy nepoužil. V zuřivosti Einhasad zvedla kladivo vysoko nad hlavu a svrhla ho do středu města obrů. Epizoda 6: Konec Věků Einhasadinina Kladiva Beznaděje. Avšak i s jejich vskutku obří sílou se jim podařilo změnit směr kladiva jenom nepatrně, a to stále sestupovalo na zem. Jediný jeho úder stačil na zničení největšího města světa, bezpočet obrů a jiných národů zaniklo v jediném okamžiku. V zemi zůstal obrovský kráter a ohromné vlny pokryly jeho povrch. Když to všechno skončilo, téměř všichni obři byli mrtví. Ve snaze vyhnout se Einhasadininu hněvu ti, kteří chtěli přežít utekli na východ. Jejich cesta se téměř shodovala s trasou, kterou kdysi letěla i Shilien. Avšak Einhasad obry nepřestávala lovit a jednoho po druhém je spalovala blesky, které používala místo šípů. Zbývající uprchlí obři se třesouce strachy začali modlit ke Gran Kainovi. "Gran Kaine, Gran Kaine! Už jsme si uvědomili pochybnost našeho konání. Jenom ty můžeš zastavit hněv a amok, který se zmocnil Einhasad. Nenech nás vyvraždit! Nás, kteří jsme byli zrozeni na stejném místě jako ty, kteří jsme nejmoudřejší a nejsilnější stvoření na zemi!" Gran Kaina se najednou zmocnila veliká lítost nad těmito ubohými stvořeními a pochopil, že obři už trpěli dostatečně za svoje opovážlivé chování. Vzal proto nejhlubší vody jižních moří a zatarasil Einhasad cestu. Einhasad byla zlostí bez sebe: "Co to má znamenat?! Kdo se opovažuje postavit se mi do cesty? Evo, má milovaná dcero, okamžitě odstraň vodu, která mi brání v cestě, jinak se připrav čelit osudu své starší sestry!" Eva se bála Einhasad, a proto okamžitě vrátila vodu zpět do moře. Einhasad pokračovala v lovení obrů zabíjejíc jednoho za druhým. Obři začali opět žadonit u Gran Kaina o pomoc. "Gran Kaine! Ty, jež jsi nejmocnější z bohů! Einhasad nás nepřestává lovit, rozhodla se nás všechny vyhubit! Vzýváme tě – prosím měj slitování a zachraň nás!" Gran Kain zvedl zemi, na které obři stáli. Vysoký sráz znemožnil Einhasad lov a ona hlasitě zvolala: "Maphr, má milovaná dcero! Kdo se to opovažuje protivit se mi? Okamžitě vrať tu zem zpátky dolů, jinak tě potká osud tvé sestry!" Vystrašená z těchto slov se Maphr pokusila vrátit zem dolů, ale Gran Kain ji zastavil: "Proč už to konečně nevzdáš, Einhasad? Celá země zná tvůj hněv a obává se ho. Moudří, ale pochabí obři cítí svou chybu každou částečkou svého těla. Nech je být! Národ hrdých a vznešených stvoření – které svého času vládli světu – se skrývá na úzkém lánu země a třese se strachy ve snaze utéct před tebou. Už nemají na to, aby mohli měřit sílu s bohy. Tohle místo bude navěky vězením obrů. Utiš svůj hněv, tvoje pomsta je dokonána." Einhasad zuřila, ale nemohla konat proti Gran Kainově vůli – byl totiž obdařen stejnou mocí jako ona sama. Rozhodla se proto, že bude lepší – jak řekl Gran Kain – nechat obry na tom rovném, nehostinném kousku země. Nechat je navěky litovat své hříchy raději než je všechny pobít. Ukončila teda svůj lov a vrátila se domů. Později už Einhasad téměř nezasahovala do dění na zemi, protože byla velice zklamána bytostmi, které na ní žili. Gran Kain také souhlasil, že už se na zemi nebude ukazovat. Věk bohů se chýlil ke konci. Epizoda 7: Zpátky u táborového ohně Cizinec se odmlčel. Byli jsme tak pohlceni příběhem, že se po čas vyprávění nikdo ani nehnul. Cizincův hlas, i když měkký, nám pronikal hluboko do hlavy – působil, jakoby se za tím skrývala magie. Legenda, kterou nám vyprávěl, byla úplně jiná od té, kterou jsme znali my, ale kupodivu nikdo nic nenamítal. My, nejzkušenější válečníci, kteří chodí po téhle zemi, jsme byli fascinováni jeho vyprávěním, a přesto také trochu nervózní a vyplašeni z tohoto jednoduchého muže. Když nedaleko znenadání vzlétla sova, pleskot jejich křídel způsobil, že sebou všichni polekaně trhli. Cizinec se pousmál, zvedl doutnající dýmku ke svým rtům a pokračoval ve vyprávění. "Neodsuzujte hned můj příběh za to, že je jiný, než jaký o bozích znáte vy. Neexistuje žádný důkaz, že vaši kněží jsou blíž k pravdě, nežli potulní básníci. Minulost bohů je jenom jejich vůle, nikoli vůle lidí. Jak tedy mniši mohou znát pravdu? Teď už ale opět poslouchejte. Tohle je příběh země po odchodu bohů. Vaše vlastní historie." Epizoda 8: Následky války Po náhlém zmizení obrů upadl svět do velkého nepokoje. Elfové, orkové, trpaslíci i lidé, zvyklí na vládu obrů byli odkázáni sami na sebe. Na vrcholu této strašidelné nové vlády, svět, ve kterém žili, byl poznačeným úderem Kladiva Zoufalství. Mnozí zemřeli během pohromy, kterou vyvolala Einhasad a mnozí další zemřeli v nastávajícím chaosu. Rasy na zemi se modlili k bohům za spásu, ale bohové neodpovídali. První, kdo se chopil moci nad situací byli elfové, i když to byla rasa zodpovědná za politiku během vlády obrů. Elfové úspěšně sjednotili rasy a pokračovali v běžném životě. Ale časem se ukázalo, že elfové neměli schopnosti vládnout tak jako obři. První, kteří se postavili proti elfům byli orkové. "Jsou elfové silnější jako my? Ne! Mají elfové právo vládnout nám? Ne! Nedopustíme, aby ti, kteří jsou slabší jako my, aby nám vládli!" Vojenská moc orků byla velká a po životě v míru neměli elfové šanci proti hrdým a nebojácným orkům. Většina území se rychle stala orkským teritoriem a elfové byli zatlačeni na kraj kontinentu. Tam elfové vyhledali pomoc trpaslíků, kteří se svým velkým bohatstvím a lepšími zbraněmi měli šanci proti orkům. "Raso země," křičeli elfové, "pomozte nám. Násilné orkské hordy nás pronásledují s jejich brutální mocí. Pojďte – spolu s nimi bojujme." Ale trpaslíci chladně odmítli jejich volání o pomoc. V jejich očích se svět obrátil ve prospěch orků. A nebyl důvod, aby se pragmatičtí trpaslíci spojovali se slabými elfy. Elfové byli nahněvaní, ale nemohli změnit jejich rozhodnutí. Elfové se rozhodli hledat pomoc u arteisanů – rase větru. Jejich výzvědné znalosti a vzdušné útoky by byli dostatečnou pomocí pro elfy v boji proti orkům. Elfská delegace se vypravila na kraj světa hledat pomoc arteisanů. "Raso větru, pomožte nám! Barbarští orkové nás utlačují svou silou. Spojme své síly a společně je přiučme jejich hlouposti!" Ale jako vždy, arteisané neměli zájem o politiku nebo války země. Rozhodli se zůstat neutrální a schovali se hlouběji do vnitrozemí. Elfové byli zoufalí. "Běda, nikdo nám nepomůže! Je toto náš konec? Získají hnusní orkové všechna území, slávu a bohatství pro sebe?" Epizoda 9: Nová aliance Odmítnuti užitečnými trpaslíky a neutrálními arteisany, opuštění elfové vedli válku proti orkům. Opuštění truchlili nad svým osudem, elfové byli překvapeni objevením neznámého cizince ve svých řadách. Cizinec poklekl před elfským králem. Kdo vykoukl blíže k prohlédnutí cizince, byl to zástupce lidské rasy. Cizinec nosil věnec vytvořený z větviček. "Kdo je to? Vládce nevznešených lidí?" ptal se Elfský král. "Přišel jsi, abys zesměšnil náš nepříjemný vztah?" Člověk sklonil svou hlavu a řekl: "Ne, moudrý králi. Přišli jsme zjistit, jestli by vám naše chabá vojska mohla nějak pomoci." Elfové se radovali, ačkoli lidé byli hloubí a slabí, jejich ohromné počty by mohly pomoci v bitvě. "To je velmi chvályhodné, lidský králi." Elfský král se podřídil. "Můžeš být bezvýznamná bytost, ale tvá věnovaná oddanost a tvá ochota obětovat svůj život pro nás je obdivuhodná. Vstup do bitvy a určitě získáš postavení přímo pod elfskou rasou." Lidský král se hluboce poklonil před elfským králem, poté zvedl svou hlavu, obklopen jeho elfským protějškem. "Nejvznešenější elfský králi," řekl, "my lidé máme ale jeden požadavek předtím, než začneme bojovat pro slavné vítězství elfské rasy. Jsme příliš slabí. Naše zuby nejsou schopny poškrábat kůži orků a naše drápy jsou nepoužitelné proti jejich svalům. Žádáme tě, uděl nám sílu postavit se proti nim. Nauč nás znalosti tvojí magie." Tento drzý požadavek šokoval a rozvzteklil elfy. Naučit lidi magii? Nikdy! Kouzlení magie přemění člověka v hromádku popelu, ale elfská vůdkyně Veora prosila. Cítila, že lidé nebudou ohroženi a měli by být vážení. Lidé byli příliš slabí, pochybovali, že by lidé mohli utlouct orky bez pomoci. A z jejich podřadnou myslí, by lidé nebyli ohroženi dokonce i kdyby se byli schopni naučit magii. Toto postavení proti králi ji později mohlo stát život. Lidé rychle pohltili cestu magie, učili se mnohem rychleji než elfové očekávali. Lidská těla, ačkoli nebyla silná jako orkská, zesílila díky tvrdé práci a boji mezi sebou. Byli obratní se svýma rukama a mohli zručně ovládat zbraně a více než všechno ostatní, jejich počty byly obrovské a působivé. Během krátké doby se lidská vojska stala hrozivou sílou. Epizoda 10: Zrada spojenců Lidsko-elfská aliance začala přemáhat orky. Když se válka obrátila ve prospěch aliance, trpaslíci změnili názor a začali vyrábět zbraně a zásoby pro lidi. Se silnější zbrojí a ostřejšími zbraněmi od trpaslíků dokázali lidé porazit okry i bez pomoci elfských sil. Elfové začali být nejistí, i když počet aliančních vítězství narůstal. Cítili, že lidé jsou silnější a mimo jejich kontrolu. I napříč tomu elfové nedovolili, aby je jejich nejistota trápila, protože nevěřili, že by se nejnižší ze všech ras – lidský odpad – mohla vzbouřit. A s přicházejícím vítězstvím nad orky neměli elfové čas se zaobírat obavami z lidí. Lidé postupně získávali větší magickou moc a eventuálně válka skončila elfsko-lidskou aliancí. Orkové byli donuceni podepsat ponižující mírovou dohodu a rychle se stáhli do bezpečí jejich nor v severních částech Elmoru. Vůdce orků se při odchodu smál: "Hloupí elfové. Toto vítězství nebylo vaše, ale těch špinavých lidí. Jak teď chcete ovládat monstra, co jste sami stvořili?" Pravdivá byla jeho slova a elfové teď čelili nové hrozbě – lidem. Ale po dlouhém boji zůstali elfové příliš unaveni na další boj. Naopak lidé s nově nabytou magií byli silní. A tak lidé povstali proti elfům. Příliš pozdě si elfové uvědomili, že chovali na svých prsou hada. Začal nelítostný boj magie proti magii a zem se znovu otřásala. Ale elfové byli příliš slabí, aby mohli odporovat lidem. Elfové byli postupně utlačováni až do té doby, dokud se nedali na ústup do bezpečí jejich lesa. Z toho bezpečného místa se připravovali na poslední úder proti lidem. Elfská magie byla v těchto lesech nejsilnější a tak chtěli využít tuto výhodu ve svůj prospěch. Elfové vykopali hluboké chodby, které se v zápětí ozývali zvuky mečů a výkřiků boje. Ale jasnými vítězi v trojměsíčním oblehání byli lidé. Ani elfská hrdost, ani síla elfského lesa, ani nejsilnější elfská magie neměli šanci proti nekonečnému zástupu lidské armády. Elfové utrpěli obrovské ztráty a dali se na útěk hluboko do lesa. Při ústupu vytvořili silné magické bariéry okolo lesa aby zabránili vstupu lidí a jiných ras. A tak se lidé stali dobyvateli světa. Epizoda 11: Návrat k ohníčku Cizinec zdvihl pohled, jeho poslední příběh skončil. Ten příběh byl jiný než kterýkoli, co jsme slyšeli, ale byl nám záhadně povědomý. Nádherná elfská dívka sedící s námi byla potichu, slzy jí tekly z očí. Noc byla hluboká během jeho vyprávění a zvuky nočních zvířat utichly. Vítr přestal hladit listy nad našimi hlavami a i voda v nedalekém potoku jakoby ztichla. Nocí se ozýval jen zvuk našeho dýchání a praskání ohně. Zdálo se jako kdyby celá příroda naslouchala příběhu vyprávěnému u ohníčku. Naklonili jsme se blíže, když si cizinec odkašlal a pokračoval. "A teď vám povím příběh o nejbriliantnějším lidském království jaké kdy existovalo. Toto je příběh lidí, kteří šli stejnou cestou jako obři." Epizoda 12: Propsaná historie Během dlouhých bojů s orky a elfy si lidé začali mezi sebou tvořit primitivní království. Centrální skupinu tvořil cech Athena a lidé zruční v magii. Chránili své lidi, drželi pořádek prostřednictvím výhružek a místy se účastnili v malých a velkých bitek. Pořádek nastal když vůdce Atheny, Shuniman, spojil území nyní známé jako Aden a Elmore. Své království nazval Elmoreden a ustanovil se jeho imperátorem. Koruna z listů stromů představující jeho předky se stala zlatou korunou s třpytivými drahokamy. Stal se známý a mocný skoro jako bohové v očích jeho následníků. Imperátor Shuniman měl obavy z krátkého života lidí. Fakt, že Gran Kain, bůh smrti a ničení, byl jejich tvůrcem, dával lidem komplex méněcennosti. A to, že byli stvoření ze zbytků ostatních ras bylo hluboce ponižující pro nové vládce světa. Pro nové království potřebovali nový mýtus, novou historii, která by z nich udělala hrdé bytosti. Po rozsáhlé náboženské reformě, udělal Shuniman Einhasad bohyni lidí místo Gran Kaina. Mýty a historie se přepsaly a ti, co dělali černou magii jako i následovníci Gran Kaina byli pronásledováni. Náboženská reforma pokračovala po generace až dokud lidé uvěřili, že Einhasad je bohyně dobra a jejich stvořitelka a Gran Kain je jednoduše bůh zla. Když to Gran Kain zjistil, jen se zasmál. "Nebudu se hněvat, i když mě nebudou uctívat. Ale hloupí lidé, jakkoli se snažíte chytit nebesa svýma rukama – jsou nebesa skutečně menší než váš úchop? Epizoda 13: Elmoreden a Perios Během vlády Imperátora Shunimana Elmoreden rostl, ale v Grácii, městě za oceánem vznikaly nepokoje. Grácie bylo rozmanité a nebezpečné území. Mnoho lidských skupin bojovalo o nadvládu, nebyla žádná silnější, která by sjednotila ostatní. Malá království vyrůstala na tomto území, bojující mezi sebou ať už v malém nebo ve velkém boji o dominanci. V den, kdy silná armáda Elmoredenu vtrhla do Grácie po mořském mostu, království Grácie byla donucená sjednotit se ve společné obraně. V tomto procesu se zničilo množství aristokracie. Zůstávající aristokracie narůstala na síle. Na konci byla vojska Elmoredenu odražena a v Grácii se zformovalo spojené království Grácie. Toto království se nazývalo Perios. A tak Perios a Elmoreden pokračovali v boji o dominanci. Elmoreden, který byl dříve založen a měl obrovskou vojenskou moc, byl mnohem mocnější. Ale perios měl své vlastní výhody. Byl to oceán oddělující obě království, limitoval směr útoku Elmoredenu. A stejně tak lidé z Periosu měli v moci silné relikvie, které tu zanechali obři a mohli být výhodou ve válce. Elmoreden i se svou ohromující sílou nemohl porazit Perios. Epizoda 14: Beleth a Ivory Tower (Slonovinová věž) Království Elmoredenu bylo domovem Ivory Tower, instituce pro výuku magie. Mágové v Ivory Tower pracovali na odhaleni, studium a zdokonalení magie starověkých obrů. Síla učňů z Ivory Tower byla velká a jednou dosáhla skoro stejnou úroveň jako Elmoredenský imperátor. Z Ivory Tower pocházel Beleth, nejsilnější mág ze všech a jeden z největších géniů jaký kdy kráčel po zemi. Byl posedlý magií obrů a chtěl získat všechny jejich tajemství. Ale síla obrů byla prokletá a nevhodná pro člověka. A tak jako ji postupně získával, stával se Beleth ambicióznější a netrpělivější. Zalarmované království a mágové se společně postavili Belethovi. Ale Beleth měl obrovskou moc v černé magii. Nakonec mágové z Ivory Tower použili zakázanou černou magii, aby překonali Belethovu sílu. Tak aby ho uvěznili a zavřeli v chodbách pod věží. I přes snahu rytířů a mágů střežících zámek se podařilo Belethovi utéct. Utekl na Hellbound Island, kde znovu získal síly a pokračoval ve své snaze dobýt svět. Černá magie použitá na chycení Beletha měla další efekt. Jižní část území, nyní známé jako Gludio, byla proměněná na pustinu použitím černé magie a mnoho lidí bylo zabito použitím těchto kouzel. Z tohoto království obvinilo Beletha a rozšířilo zprávu, že Beleth byl ďábel mezi lidmi. Epizoda 15: Elfská nespokojenost V elfských lesích se zatím děly velké změny. Po ztrátě kontroly území ve prospěch lidí, elfové ve velkém ztratili zájem bojovat. Už zapomněli na svou ambici vládnout kontinentu a stačil jim mírumilovný život ve svých lesích. Vytvořila se skupina zvaná Hnědí elfové, kteří byli nespokojeni s životem elfů. Posedlí silnou ambicí trvali na tom, že boje s lidmi musí pokračovat - i když by to znamenalo použití zakázané černé magie. Tento postoj se však střetl s odporem ostatních elfů. V tomto čase se mezi hnědými elfy objevil lidský mág, předstoupil před jejich vůdce a řekl: "Králi hnědých elfů - ty chceš moc. Ale stromoví elfové a jejich stoupenci se obávají, že bys získal moc, kterou si zasloužíš. Bojí se jen toho, zda zaútočíš na ně, nebo přivedeš ještě větší pohromu útokem na lidi. Jsou to tyto slabé myšlenky, které v elfech vyvolali slabost jakou mají nyní." Vůdce hnědých elfů odpověděl s rezervou: "Kdo jsi, lidský mág? Co se nám to snažíš navykládat?" "Mé jméno je Desparion a jsem jen obyčejný mág. Ale mám moc, kterou potřebujete. Můžeme vám pomoci získat, co potřebujete a za odměnu mi dáte to, co potřebuji já." "To co ty potřebuješ? A co to má být?" "Vaše mladost. Tajemství vašeho věčného života." Na Desparionových koutcích se objevil drobný úsměv. "I když jsem zručný v magii, jsem jen člověk a délka mého života není ani sto let. Takže, králi hnědých elfů, jaká je tvá odpověď? Můžeme si navzájem pomoci získat co potřebujeme." Zaslepení touhou po moci, kterou Desparion ovládal, hnědí elfové souhlasili s podmínkami a učili se od něj temnou magii. Desparion na oplátku dostal tajemství nesmrtelnosti a spokojený opustil lesy. Když se to dozvěděli elfové, vyhnali hnědé elfy, kteří opustili Einhasad a začali uctívat Gran Kaina. Vypukl boj mezi elfy. Hnědí elfové vycvičení Desparionem použili smrtelné kouzlo na vyhlazení stromových elfů. Stromoví elfové se svým posledním vydechnutím uvalili kletbu na hnědé elfy. Kletba nakazila lesy hnědých elfů a ti se stali rasou temna. Od té doby byli hnědí elfové známí jako Temní elfové. Epizoda 16: Konec zlatých časů Zlatý věk Elmoredenu přišel přibližně tisíc let po jeho založení za vlády imperátora Baiuma. Baium vytvořil nejsilnější armádu v historii Elmoredenu s použitím svého charisma a vůdcovských schopností. Armáda potlačila orky, kteří měli značný vliv v severních částech Elmoru, do černého lesa, nyní známého jako Orkské království. Baiumova armáda dále útočila na Perios a obsadila jižní území Grácie. V pokročilejším věku se Baium přestal zajímat o dobývání a soustředil síly království na výstavbu věže, která by sahala až do nebes. "Mé jméno vzbuzuje strach v každém koutě kontinentu. Desítky tisíc životů může být zničeno, nebo ušetřeno mávnutím mé ruky. Má moc je obrovská. Nemůžu však unést to, že má moc bude trvat jen několik dekád! Ne - získám věčný život od bohů a budu vládnout svému království navěky!" Baiumova obrovská věž se stavěla třicet let. Chtěl se po věži vyšplhat do sídla bohů a získat tajemství věčného života. Když se tam dostal, bohové mu oponovali a dali mu tuto odpověď: "Dítě podřadných lidí a podřadný člověče sám: Ty se opovažuješ zatěžovat nás prosbami o svůj věčný život? Nic si se nenaučil z lekce obrů? Tak dobře, když chceš věčný život, dostaneš ho." Baium na sebe přenesl hněv bohů a ti ho uvěznili na vrcholu jeho věže. Po náhlém zmizení imperátora se strhl boj šlechtických rodů o získání dědictví trůnu. Množství aristokratů si též dělalo nárok na trůn a celé království Elmoredenu zachvátil vnitřní konflikt. Náklady a práce na výstavbu věže zanechali království i tak v dost oslabeném stavu. Poslední kapkou byly konflikty o rozbitý trůn. Mocné království Elmoredenu žijící po tisíc let začalo upadat. Za necelých dvacet let bylo úplně zničené. Epizoda 17: Návrat k ohníčku Příběh u ohníčku, vyměněný za jídlo a teplo ohně, se začal ubírat špatným směrem. Nepoznali jsme totožnost tohoto cizince a ani to proč nám vypráví tyto příběhy. Přesto jsme pozorně poslouchali a ani se nepohnuli, jako by nás držela nějaká neviditelná síla v našich sedadlech. Muž se choval jako kdybychom tam ani nebyli. Posbíral suché dřevo a třísky okolo sebe a hodil je do uhasínajícího ohně. Plamen, který už vyhasínal, se znovu rozhořel jasným plamenem. Muž se na nás ani nepodíval a začal znovu vyprávět: "Můj příběh téměř končí. Příběh, který vám povím nyní, je známý - je to příběh lidí, kteří žijí dodnes. Toto je příběh kontinentu po pádu Elmoredenu." Epizoda 18: Boj o kontinent I když pád Elmoredenu zpomalil pád království Periosu, nic nemohlo zastavit postupující pohromu z Grácie na jižní území, ani devastující zimu ze severu. Tak jako Elmoreden i Perios skončil v zaprášených svitcích historie. Po pádu těchto mocných království zem zůstala v strašných nepokojích a temné časy připomenuly dozvuky Temné pohromy. Lidská aristokracie navzájem bojovala mezi sebou o prvenství a někteří dali jiným rasám území výměnou za vojenskou moc. Orkové se chytili této šance a znovu dali pocítit světu svou sílu. Zmobilizovali armádu a vypravili se zase jednou na svou cestu obsadit kontinent. Jejich armády byly silné a nejdříve dobily severní části Elmoru, ale boje mezi vznešenými a podřadnými orky je oslabily. V tomto konfliktu nezůstalo elfům nic jiného, než bojovat se svými vlastními temnými bratry. A trpaslíci, kteří neměli šanci proti silným orkům byli zatlačeni na bok. V tomto čase se zrodila dominantní lidská skupina, známá jako království Elmoru. Jejich tvrzení, že byli potomky Elmoredenu, bylo akceptované, protože byli silní a měli ocel za svými tvrzeními. Armáda Elmoru měla mnoho krvavých střetů s orky. Válka trvala několik let s obrovskými ztrátami na obou stranách. Síly byly vyrovnané, i když lidí bylo více, síla orků se jim vyrovnala. Na konci se armáda orků vzdala a vrátila nazpět do svého území sbírat síly a plánovat pomstu. Ti trpaslíci, kteří přežili byli vyhnáni z území lidí hluboko do Spine Mountains (Ostnaté hory). Vyčerpaná armáda Elmoru konečně získala moc nad severním územím a vydala se na jih, aby sjednotila kontinent pod Elmorskou vlajkou. Ale spojení kontinentu se nekonalo. Oren, nejmocnější z jižních království, odrazilo útok silnou magií a vycvičenou armádou a Elmore se nemohl srovnat se silou této armády, odhodlanou chránit své území. Různá jižní království prosperovala pod vedením Orenu a začali formovat národ. Tyto království navzájem drželi rovnováhu a byly silné a prosperující. Epizoda 19: Vznik dvou království Války trvaly několik generací a z chaosu vznikly první snahy o spojenectví v Grácii. Muž jménem Paris se svou vojenskou mocí a ohromnou silou přinesl jeho lidem slávu a vyhrál mnoho bojů a obsadil území ve jménu Beheima. Když se Paris a jeho armáda postavili proti zlomyslným horalům z Quaseru, stal se Paris legendární. Tor, nejsilnější bojovník Quasero, utržil v zoufalém boj od Parise těžkou ránu. Tor nikdy předtím neprohrál souboj a legenda praví, že zraněný Tor řekl: "Jsi skutečně člověk? Taková síla, taková rychlost!" Paris stál nad svým nepřítelem a rozhlédl se po okolí a odpověděl: "Tak moc si přeji sjednotit toto území... Statečný bojovníku ze severu, přísahej mi věrnost a spolu porazíme všechny, kteří se nám postaví." A tak Paris vedl rytíře Bílého sokola, Divoké rytíře a teď i jeho nové spojence horaly na území Grácie a dosáhl mnoho vojenských vítězství. Území Beheimu se rozrostlo na pětinásobek své původní velikosti a Paris vyvolal vzpouru proti vznešeným a dosedl na trůn. Mezitím jižní oblasti také překypovali aktivitou a mnozí byli zaskočeni zprávami o nepokojích mezi Grácií a Elmorem. Charizmatický vůdce Raoul vedl svou vlastní kampaň na vytvoření síly pod jeho vlajkou. Šikovný vypravěč Raoul neporazil nepřátele zbraněmi, ale slovy. Jeden z jeho projevů vypadal asi takto: "Páni země! Copak nevidíte, co se děje za našimi hranicemi? Strašní nepřátelé se řítí na nás, když se tu bavíme! Království Elmoru už dlouho touží po našem bohatství a čeká jen na pravou chvíli k útoku. A když se Grácie za mořem rozhodne také zaútočit, jsme ztraceni! Nemáme jinou možnost, než sjednotit se pod společnou vlajkou a připravit se na válku." Raoul použil přesvědčení, aby pevně spojil jižní krajiny. Ale hrozba Elmoru nebyla tak velká, jak se zdálo, protože měli plno práce s povstáním orků na to, aby se zaměřili na Aden. Bez ohledu na to, Raoul nejprve spojil síly s jeho loajálním spojencem Innadril, a spolu tyto krajiny zformovali do království Adenu. Na rozdíl od Parise Raoul vedl nekrvavou kampaň a zašel na západ, aby získal Giran a Dion. V Orenu se raoul poprvé střetl s odporem. Oren se ustanovil za vůdce jižních krajin a nepřijal jiného vůdce, jen sebe samého. Eventuelně se tyto dvě království začala hádat, ale Aden šikovně získal vítězství. Gludio, které bylo svědkem této potyčky se dobrovolně rozhodlo přidat k Adenu a tím završil spojení Adenu. Potom se Raoul stal spojeneckým králem. Epizoda 20: Dědicové území Brzy po sjednocení Adenu si Grácie podrobila své vlastní území, když zbytek opozice, Hwuh, padl do rukou Parisovi. Paris udělal hlavním městem Arpenino a reorganizoval strukturu království. Teď již mocný Aden dokázal, že je silný a nebylo radno si s ním zahrávat, když se úspěšně ubránil útoku Elmoru. Po náhlé smrti Raoula začala nová kapitola v historii Adenu. Elmore cítil, že je Aden zranitelný a opakovaně napadal severní části Adenu. Raoulův nástupce, Trabis, dokázal odradit útočníky, ale zemřel po nakažení záhadnou chorobou. Dalším nástupcem na trůn v pořadí byl šestnáctiletý Amadeo. Když se to doslechl Paris, potěšil se: "Nebesa jsou nakloněné naší Grácii! Šestnáctiletý král? Tohle bude pád Adenského království!" Ale Paris krutě podcenil mladého Amadea. Chlapec brilantně obránil masivní útok Elmoru a Paris cítil, že jeho šance porazit Aden se ztratila. Ignoroval rady všech svých rádců, rady své pravé ruky, muže jménem Dillios a spustil masivní útok na Aden po moři i po souši. Výsledek byl katastrofální. Asteir, vyhnaný král Elmoru se přidal k Adenu, dlouhodobému nepříteli jeho otce. "Nemáš v sobě kousek hanby? Měl by ses nabodnout na svůj meč za to, že ses přidal k nepřátelům tvého otce!" křičel nahněvaný Paris. Asteir mu odpověděl: "O toho holobrádka se postarám později, ale teď jsi ty moje hlavní kořist." Bitka o Giran zvrátila příběh války a vojska Grácie, poražené a demoralizované, se vrátili do svého kraje. Parisova porážka ve válce s Adenem na něm zanechala velkou jizvu, protože nikdy předtím nepoznal prohru. Paris později onemocněl a zemřel. Nástupce trůnu Grácie byl muž jménem Carnaria, o kterém si mnozí mysleli, že není vhodný pro království. Opoziční Cucarus vystupoval proti Carnariovi. Věčný rádce, Dillios, pomohl Cucarusovi získat popularitu u obyvatelů Grácie a Carnaria rozdělil království na dvě části. Severní a Jižní Grácie se staly trpkými nepřáteli a jejich spor je značně oslabil. Toto byly vynikající zprávy pro Amadea a využil přestávku ve válce na posílení Adenu. Jeho snahou vstoupili Aden, Elmore a Grácie do mírové smlouvy a nastal křehký mír. Epilog: Když muž dokončil svůj příběh, začalo už na obzoru svítat. Dlouhá noc uplynula a blížil se úsvit. Z ohně už nic nezůstalo kromě tlejícího popelu. Vypravěč si opět zapálil fajfku a zhluboka se nadechl: "Můj příběh zde končí. S postupem času bude ale určitě pokračovat. Kdo ví, možná i vaše jména budou jednou v tomto příběhu?" Začalo se prodírat slunečné světlo a já jsem cítil, že mi něco velmi důležitého uniká. Dalo to dost námahy, najít můj ztracený hlas a zeptat se: "Kdo jste? Proč nám hovoříte tyto příběhy a odkud je vlastně víte?" Muž se bez slova postavil na nohy. Když se postavil, byl větší! Vypadal celkem normálně když seděl, ale teď byl obrovský, alespoň dvanáct stop vysoký - a vrhal na nás všechny stín. Jeho obrysy zůstaly skryté pod kapucí. Potom se pomalu a potichu začal ztrácet! Dá se to popsat jako rozplývání se po okrajích a potom se vypařil v závanu větru, byl pryč jako prach. Nic nám nepověděl, ale myslím, že vím, kdo to byl. Skrývání své podoby a vyprávění historek rasám tohoto světa je přesně to, co by dělal ten, kdo tu byl od samotného vzniku světa. Možná právě ten, kdo stvořil lidi? PRELUDE (ZAČÁTEK) ... Pamatujete si na ten rok - který byl jen pár let před začátkem nového století, jako první z období chaosu. I když to byl rok jako jiný v psané historii, "začátek" pohromy která nás čekala právě přišel. Nemohli jsme být připraveni, i kdybychom věděli co nás čeká... V Adenu, království lidí se kněží boha světla sešli v Orenském kostele. Všichni se shodli na tom, že se jim zdála noční můra, která předpovídala zlověstnou budoucnost. Někteří tvrdili, že je to varování bohů, jiní že jde o trik ďáblů, ale všichni byli zachvácení pocity nebezpečí. Ve snaze zvýšit bezpečnost se toto mrzuté shromáždění rozhodlo získat důvěru mezi rasami, které byli odvrhnuté na tak dlouho a poslali konvoj vůdcům každé rasy. V království elfů, které zářilo smaragdovým světlem, bylo těžké si představit ten šok, když zjistili, že jejich strom světa, matka všech lesů, umírá. Tato nádherná rasa zvedla závěsy, které ji tak dlouho skrývali před světem a vyslala hodně svých mladých do světa lidí, aby našli způsob jak zachránit strom světa. I když se na to přišlo později, nebylo pochyb o tom, že někteří z temných elfů už věděli tajemství, které až donedávna mohlo být vysloveno jedním dechem - a to tajemství jejich bohyně. Když se lidé shromáždili na zámku Orenu, jejich výraz potvrdil, že už odhalili proroctví "Temného osudu", který měl přijít. Orkové, kteří nepoznají strach, se přece obávali zimy, která měla přijít. Bez znalosti toho, zda po zimě přijde ještě jaro. Paagrio, orkský lord Kakai, vyslal posly, aby sjednotili orky, kteří se roztrousili do různých paktů a připravili se tak na "věčnou zimu". Nebylo jisté, zda v tom čase trpaslíci něco dělali. Říkalo se, že se budou starat o sebe bez ohledu na to, co se děje kolem nich. Ale to by jen znesvětilo obchodního ducha trpaslíků. Je to jen dohad, ale kraj trpaslíků, tak posedlý získáváním starých vědomostí titánů, objevili "Zápisky Maphr", který ukrýval stopy civilizace staré tisíc let a věřili, že můžou rozeznat začátky absolutní geometrie. Nyní v roce "začátku", který by nikdo tak nepojmenoval, odvážní muži každé rasy spojili síly. A když se stále nenáviděli, bojovali bok po boku proti společnému zlu, které mělo přijít. Tito hrdinové dosáhli hodně malých vítězství i když se klaněli předtuše temného osudu, který je očekával. Napsal Hindemith, písař Despariona (student Hardina), roku Imperia 1640 KRONIKA 1: PŘEDTUCHY VÁLKY (Chronicle 1: Harbingers of War) Kapitola 1: Souboj o Giran Díky snahám kardinála Sersina to vypadalo, že semínka důvěry konečně zapustily kořeny - škoda, že jen na chvilku. Nepříjemný pocit přicházející krize už pociťovaly všechny rasy. Začátek pekla nastal tam, kde by to nikdo neočekával - ani na hranici území, ani v mrazivých severních územích, kde žijí příšery, ale hluboko v území lidí. Historie je vážný učitel tvrdých lekcí často opakovaných. Vypadá to, že lidé potřebují nepřátele jako vzduch, který dýchají. Pokud si nenajdou protivníky, začnou se hádat navzájem. Od té doby, kdy jsem se doslechl o pohromě u Giranského zámku, slova mého jediného učitele mě pronásledují, vysmívá se mi se svou perverzní moudrostí: "Od kdy jsou lidé poskládáni z odpadků bohů, jsou prostě zlí..." Když elfský vyslanec prošel přes úžasné brány Adenu, vévoda Lewin Waldner, který měl pod kontrolou Gludio, byl vyhnaný z území. Nový lord byl bojácný dobrodruh s neznámým původem. V Dionu byl vévoda Ashton donucen se vzdát svého trůnu ve prospěch rebelů a utekl do Adenu. Vojska krále Amadea byli zdržené žoldáky Ol Magum a nebyli schopni se včas dostat vévodovi na pomoc. Pravidla obléhání jsou kruté - vůdce rebelů, který obsadí hrad se stane právoplatným vládcem celého území. Král může jen uznat výsledek. Lidé by měli poslouchat - i povstání za okrajem hranic území mohli způsobit rychlý pád království. Osud už naznačoval příchod chaosu - důležitá bitka se odehrávala v nejbohatší části království, označující významný bod v událostech. Hodně podezřelých záležitostí se zúčastnilo v bitce o Giranský zámek. Když byli sousední lordi náhle vystřídání, jak mohl baron Carmon Esthus zbytečně rozšířit své síly při výpravě na porážku Antharase? Kam se poděli ti, kteří přežili útok? Kde byl baron a proč svěřil zámek Lionne Blackbird, které důležitost je stále neznámá? Proč se ti na bojišti tak lehkovážně bavili na faktu, že věci byli stále takové? Odpovědi jsou známé Sieghardtovi, žoldákovi který přicestoval z Elmoru, aby se připojil k obléhání, tak jako jsou známé mladé princezně, která se pokusí obránit hrad na baronův požadavek. Pro ně oba a pro hodně jim podobných, jejich důvody jsou Předtuchy války. Kapitola 2: Erica Jezero Innadril je na hranici mezi Innadrilem a Giranem. Na sever směruje velká pustina známa jako Přechod smrti (Death Pass). Řeka slz teče jižně od jezera Innadril. Na kopci nad severozápadním pobřežím leží hrad s výhledem na jezero ze všech stran. Bylo to teplé léto, když se slunko prodíralo přes kopec jako šíp. Příkop, který obklopoval hrad, jasně zářil, ale tmavé oblaky na severu napovídaly, že přijdou husté deště. Vrány krákaly a obě armády si připravovaly zbraně do boje, čekajíc na začátek konfliktu. Graham byl starý muž, oblečen do drahých šatů, hovoříce hradního pána jako obchodník navštěvující palác. Když vstoupil do stanu, Sir Graham si upravil plášť a postěžoval si na severské větry. Do kontrastu si Erica Ken Weber stáhla vlasy do copu, aby vály ve větru. Její neklid před bitkou byl odůvodněný stížnostmi sira Grahama. Klanové vlajky okolo tábora plály jako divoké ohně ve větru. Na okraji žoldáci nesli zásobník průrazných šípů. "Díky dobré vůli lorda a bohaté investice nebude trpět nedostatkem materiálu. Kdyby i další věci byly tak důkladně vyřízené vámi, žoldáky. A nebo těmi druhořadými bojovníky." Graham si povzdychl, směřujíc svůj nevrlý pohled na tábor. Další klan, který slíbil účast na oblehání se potichu připravoval na bitku. Skupina třiceti elfů vybavených tenkými naleštěnými meči a v mithrilovém brnění se seskupila pod černou vlajkou s červeným erbem vlka. Na celé skupiny jim velí temná elfka se stříbrnými vlasy. "Nemusíš se obávat. To jsou žoldáci Bratrstva Červeného vlka. Říká se, že před nedávnem přemohli griffonské rytíře v klanové válce." "Hm... To je úžasné," odsekl Graham neslušně. "Stejně se hovoří, že nemají ani hrdost ani slitování a mají zlou pověst, že se rozhněvají a opustí ty, co je zaměstnají. Nedávno se je pokoušel najmout někdo z obchodní gildy a skončil s useknutým jazykem. Musel něco špatného povědět." Temná elfka se podívala na Ericu jako kdyby věděla, že ji sleduje. Erica rozvážně položila svou pravou ruku na levé prso a pokolnila se jí. Sir Graham se rychle otočil. "Dost bylo inspekce – vrátíme se k siru Sieghardtovi." "Jestli je to to, co si přeješ, má paní." Než stihla odpovědět, už se dívala na Grahamova záda, jak se hnal do žoldáckého tábora. Erica se usmála. Ze všech trpasličích gild, byla Černá kovadlina (Black Anvil) známá pro konstrukci a používání vlastních mechanických zařízení. Pověra, že Černá kovadlina se podílela na tragédii, která se stala na území Dionu, když se jádro věže Cruma (Core Of Cruma Tower) probralo k životu. "Jak chceš. Nemám nic proti." Sieghardt zvedl obě ruce a tři trpaslíci zdvořile zvedli své ruce také. Na hřbetech jejich rukou bylo černé tetování ve tvaru kovadliny. Sieghardt potřásl čas od času hlavou, když mu trpaslíci něco vysvětlovali. Nakonec si vůdce trpaslíků podal ruku se Sieghardtem a trpaslíci odešli. Erica odkašlala a opatrně trochu hlasitěji povídala. "Předběhli jsme náš časový plán, ale sir Graham cítí, že inspekce je na konci, generále." Sieghardt vypadal překvapeně, ale Graham souhlasně přikývl hlavou. "Už jsem viděl dost těch důstojných tváří vojska sira Sieghardta. Těším se na výsledky války. Ale..." Graham udělal pauzu a podíval se na Ericu. Erica přikývla: "Jdu na chvíli ven." "Ne," řekl Sieghardt, "to je v pořádku. Ona je důvěryhodná služebnice." "V tom případě..." Graham otevřel ústa a chtěl něco povědět, znovu zaváhal. "Jak můžete věřit trpaslíkům?" Na Sieghardtově tváři se pomalu rozzářil úsměv. "Nikdy jsem nebyl tak závislý na trpaslících jako nyní, ale byla by urážka nepřijat je, když zvážím upřímnost, kterou mi stále prokazovali." Uklidněný Graham bez slova odešel a nechal Sieghardta a Ericu o samotě. "Nevadilo by mi jít ven, generále. Ale jsem vám vděčna, že jste o mně povídali, že jsem důvěryhodná služebnice." "Musíme si promluvit o všem během bojů a je těžší to znovu později vysvětlovat." Sieghardt potom dodal jako kdyby ho to právě napadlo: "Jsme před časovým plánem. Udělala jsi kus práce, přepočítala jsi i poslední brambor ze zásob." Erica se jemně chytila za vlasy jako náznak skromnosti. Chtěla se zeptat trpaslíků, ale nakonec se rozhodla neučinit tak. I tak jí to Sieghardt nakonec poví. Jen on sám plánoval taktiku a jeho podřízeným povídal jen pár slov na uvítání. Bylo to v temno elfském jazyce a tak mu Erica nerozuměla. Žena se nepřirozeně usmívala, ale nehovořila. Potom se vrátila do tábora, kde byly shromážděny rasy. Obránci byli rozmístěni na hradbách. Erica je pozorně sledovala a rukou si zakrývala oči před sluncem. Viděla hodně elfů se světlými, ladnými postavami a barvou pleti jako perla, kterou jim záviděly ženy Ruhnu. Pár čarodějů v čistých bílých robách stálo vedle nich s připravenými kouzelnickými holemi. "Nad námi je více než dvacet lučištníků. Musíme se připravit na těžké ztráty, když zaútočíme na bránu." "Ničeho se neboj, Erico." Řekl Graham spokojeně. "Jejich síly nejsou velké. Můžeš si být jista, že předtím měli v rukou nejvíce tak farmářské nářadí. Jejich luky jsou zastaralé. Sieghardt se beze slova podíval na jednotky rozestavěné podél hradeb a na tváři se mu objevil úsměv. "Lionna... Není zlá." Erica to jméno už slyšela. Když uslyšela, že úlohu obrany hradu svěřil do rukou děvčete ani ne dvacet let staré panovník Giranu, s chutí se smála. I když už Lionna Blackbird velela vojskům, které vyhráli hodně dalších sporů, sieghardt a Erica už porazili hodně nepřátel o hodně silnějších než byla Lionna. Trápilo je jen to, že se povídalo, že Lionna dostala božskou ochranu od ohnivého draka Valakase. Erica obavy z těchto pověr vytlačila z hlavy. Možná, že tento příběh poznala až příliš dobře. Navíc její generál, který při ní stál by dokázal zabít protivníka s úsměvem na tváři. Nevěděla, co si právě myslí, jen to, že vyhraje. Svěřila by boj jemu a ona by se starala o věci, které jí byly přiděleny. Najednou jejich vojska strnula v překvapení. Několik z nich ukazovalo na hradby s nevěřícím výrazem na tváři. Se silným skřípáním se hradní brána otevřela a vyšel z ní elf. Na jeho porcelánové pokožce měl elfskou drátěnou košili (Elven chain mail), obuté platinové boty a na opasku se mu houpal dlouhý meč. Zdvihl svou prázdnou pravou ruku na znak míru. "Zdá se, že se přišel vzdát." Elf překročil most přes příkop a opatrně se vydal k místu, kde stal Sieghardt a Erica. Poklonil se Sieghardtovi jako vůdci útočníků. Sieghardt přikývl, ale elf stal rovně a hovořil elegantním hlasem: "Přináším vzkaz od Lionny Blackbird, která jako reprezentant panovníka je pověřena obranou hradu Giran." Elf vytáhl svitek zpoza pasu, odvinul jej oběma rukama. "Stateční velitelé a vojáci. Z celého srdce chválím vaši disciplínu a důstojnost. Jako obránce hradu Giran vás prosím, odložte zbraně a vraťte se odkud jste přišli. O panovníkovi tohoto hradu se rozhodlo už dávno a není důvod měnit toto rozhodnutí. Čehokoli chcete dosáhnout, nedá se toho dosáhnout vojenskou cestou. Tato prosba je zároveň i varování. Pokud budete trvat na vašem bezhlavém útoku, pocítíte krutý osud. S pozdravem Lionna Blackbird, velitelka obrany hradu Giran. Nic víc." Prokrvená Grahamova tvář kontrastovala se širokým úsměvem na tváři Sieghardta. Elf, který přečetl poselství neměl na tváři žádný výraz. Jako i ostatní kmeny z lesů, které Erica poznala, i tento elf měl na tváři výraz, ze kterého bylo nemožné vyčíst, co si dotyčný myslí. Jako kdyby čekal na Sieghardtovu odpověď, stál tam a ani nemrkl. Sieghardt si připravil odpověď a nahlas ji vyslovil. "Běž a vyřiď té mladé ženě, o které hovoříš, že je tvůj vůdce, že nebudeme dělat velké problémy, pokud bude tak laskavá a předá mi moc nad hradem. To je vše!" Smích vojska bylo slyšet široko, když Sieghardt odpověděl. Elf odpověděl bez váhání, nebo bez náznaku vzrušení. "Beru to tak, že jste odmítli žádost Lady Lionny. Půjdu tedy." Elf se vydal zpět k hradní bráně, ukazujíc svá nechráněná záda. Erica popošla k Sieghardtovi. "Pokud bys chtěl vyprovokovat, nebylo by moudřejší mu podřezat hrdlo, než jej pustit nazpět?" "Jaká provokace? To je jen formalita oblehání." "Vážně? Máš zásady, které musíš dodržet i s tímto děvčetem?" Sieghardt pokýval hlavou. "Takové jsou pravidla. Všechno se musí udát podle vůle hradu. Oni hrad brání, my na něj útočíme. My si určíme naše požadavky a vezmeme si den a čas. Ti, kteří pravidla poruší, nikdy nebudou hradu hodni." "A nečiní to věci více výhodné pro stranu obránců?" Erica zaváhala, ale Sieghardt se srdečně zasmál. Bez ohledu na to, jak se podívala na možné výsledky dnešního boje, neviděla jediný důvod, proč by měli prohrát. Erica si povzdychla a pokrčila rameny. Najednou zavál vlhký vítr ze severních hor. Kapitola 3: Poslové války – Lionna Lionna shlížela z vrcholku hradeb Giranského hradu, sledujíc Vellionův návrat se z nepřátelského tábora. Elfí rytíř přijel brzy a podal zprávu: "Vůdce nepřátelských sil odmítl Lionninu žádost." Lionna si povzdechla a utvrdila se v tom co už tušila. Vellionova tvář vypadala trochu rozrušeně a Lionna se zajímala jestli obdržel i nějaká urážlivá slova od nepřátel a zaměřila svou pozornost na nepřátelský tábor. "Tak tedy budeme bojovat. Děkuji ti za tvé úsilí, Vellione." Elfí rytíř zdvořile sklonil svou hlavu. "Na začátku dnešního rána už plánovali kam nasměrují rytíře. Jestli nepřátelé prorazí skrz hradní bránu, tak jim musíte zabránit dojít až k vnitřnímu hradu. Baron Esthus svěřil obranu tohoto hradu mne a rád bych zabránil nepřátelům dospět k vnitřní pevnosti." "Já budu dělat vše co umím. Všechno ostatní je v rukou bohů." "Hvězdy ti vždy budou nakloněny." Elf sestoupil lehce po schodech a zmizel Lionně z očí. Lionna si znovu povzdechla, ovšem daleko víc než předtím. Méně než polovina obránců zůstala v hradu. Dokonce Cardia de Hestui a jiní, na koho se Lionna mohla vždy spoléhat, zůstali vně hradu. Nepřátelé se mohli náhle objevit bez očekávaní. Mohli vyzvědači vniknout přes hradní zdi? Mohla vůbec někomu věřit? Na chvíli její podezření měly volný průběh a všechny druhy pochyb začali prodírat do jejího vědomí. Toto děvče, které bylo uvrhnuto do role paní hradu, se pokoušelo zbavit myšlenek, které ji trápily. Hněv obklopil její celé tělo jako mlha zahalující jezero. Její kotníky zbělaly jak se opřela o hradby. "Já budu připraven bránit tento hrad Lady Lionno." Tento hlas už Lady Lionna neslyšela dlouho. Otočila se a uvědomila si, že nosil zelené obřadní oblečení přípustné jen nejvyšším kněžím Evy. "Ach, Ellik! Vy jste přijeli!" "Lituji, ale byli jsme velmi zdrženi v Dionu." "Neomlouvej se. Vy víte o naší... situaci?" Ellik přikývl. "Já jsem se setkal s Dubianem při mém příjezdu." Dva staří přátele šli pomalu skrz hrad. "Jak víte, tento plán je velmi podobný s Gludijským hradem. Nejdivočejší boj v tehdejším obležení se konal u vstupu k vnitřnímu hradu. Toto by mohlo oslabit řetěz hradní obrany." "Je mi líto zmizení vévody Waldnera. On byl skvělý muž!. Stále ještě nebyl nalezen?" Mlčení Elfského kněze odhalilo, že by radši o tomto člověku nemluvil. Její hlas se náhle zvýšil. "Hlavní brána nemůže být bráněna." Lionna zkoušela velmi tvrdě bojovat, ale zabránit slzám, které se ji objevily na tváři nedokázala. "Je tady něco, co můžeme dělat?" "Bylo by dobré, kdybychom oslabily obranu hlavní brány a přesunuli naše síly na obranu zdí. Jakmile nepřátele prorazí skrz, musíme být připraveni stáhnout se ke vstupu do vnitřního hradu." "Mé myšlenky se ubíraly stejným směrem. Opravdu nemáme na výběr." Ellik souhlasně přikývl. Lionna se vrátila na hradby. Dívajíc se napříč bojištěm, její upřený pohled spočinul na vlajce s hlavou zlaté ovce na černém pozadí. Ona nesla své myšlenky jako těžké břímě. "Předpokládám, že tyto myšlenky jsou sdílené i našimi nepřáteli." "Jejich činy jsou ty, kterých by se žádný obyčejný vůdce neodvážil vykonat. Musíme najít nějakou cestu k vítězství." Ellik považoval Lionna na chvíli za lidskou dívku jejíchž věk nebyl ani jedna desetina jeho vlastního. "Já vás bud následovat Lionno." Lionna se vrátila na pozice vojáků a přidělila bojové pozice lučištníkům a mágům. Později, jak dala konečné strategické instrukce pěšákům ve vnitřním hradu, Ellik přivedl ženskou elfku, aby se s ní setkala. Během uvedení Lionna zpozorovala, že měla dlouhé zlaté vlasy a jemné rysy. Na jejím krku byl amulet Evy, bohyně jezera. Mnoho mladých pěšáků zjistilo, že jsou strnulí, protože poprvé vidí na vlastní oči Elfskou ženu. "Můžete prosím na chvíli zaměřit svou pozornost mým pokynům?," Lionna zavtipkovala. Vojáci se přestali upřeně dívat na Elfí ženu, neboť byli vyvedeni z míry. Lionna se usmívala jak dala pokyn elfce následovat ji na vyvýšené místo. "Toto je Luellin, možná kouzelnice elfů." Lionna mohl vidět, že Elfka je mnohem starší a zastává velmi vysoká pozice v Elfské společnosti. Sklonila svou hlavu na uvítání této kouzelnice, doufající skrytí jak nervózní byla. "Luellin vás bude během boje ochraňovat svými kouzly a léčit vaše zranění." Lionna natáhla svou ruka. "S našimi malými zdroji, lukostřelci a pěšáci by měli větší prospěch z takové ochrany. Prosím pošlete tuto osobu Vellionově obraně vnitřního hradu. Přijetí takové nejisté úvahy nezdá se mi správné ke mně." Ellikova odpověď byla zdvořilá a nepoddajná. "Jste náš vůdce. My zajistíme nezbytné opatření, abyste nebyla zraněna. Já ale chci bojovat s vámi v první linii odvětila Luellin." Ze začátku mluvil příliš hlasitě, rychle odklonil svůj zrak směrem k pěšákům a snažil se najít někoho klidného kdo se nebal následujícího boje. K jeho udiveni všichni vojáci měli v ocích odvahu a oddanost. Toto ho uklidnilo a opět ztišil hlas. "Když obležení započne, budeme svědky velkého zmatku, jejž nastolí náš nepřítel. Na rovinu, já odmítám tento druh boje. Mladí i staří jejichž životy stáli již před mnoha útrapami, budou v okamžiku zničeny. Během všech těchto nejistot je jedna věc naprosto zřejmá: Váš život nesmí být obětován." Lionna přikývla hlavou bez odpovědi. Roh zazněl v dálce. Jeho hluboký zvuk se rozléhal všude a varoval každého v Tiranském hradu připravit se k boji nebo utéct před pozdějším chaosem. Mnoho z nich se zanedlouho připojí k řadě obětí jenž skončí pohřbeni pod náhrobním kamenem na nějakém zapomenutém hřbitově. Lukostřelci na hradbě uchopí šípy namířené na nepřítele a napnou tětivy svých luků vší silou. Modrá energie z duší jejich předků nabíjí zbraně obránců čímž se stávají silnější. Jednotky útočících vojáků uspořádané ve skupinách po třiceti, očekávají signál. Nakonec, velitelé na poli zvedli své meče a vojáci začali pochodovat směrem k hradu v arytmicky sílících kroků řídce přerušované výkřiky války. Stovky šípů prořízly oblohu. Boj začal. Kronika 4 Kapitola 1: Potomci osudu – Šepot Víry Když se podíváme zpět na éru chaosu, porozumíme, jací byli naši předci ignoranti vůči velikému nebezpečí, které je mělo postihnout. Svou existenci dlužíme zrození velkých hrdinů, pod jejichž vedením dospěl svět až do mírumilovné podoby, ve které nyní žijeme. Ačkoliv si nejsme jisti detaily této doby, víme, že se objevilo mnoho dobrodruhů z celého světa, kteří následovali volání osudu. Aniž bychom porozuměli, zda to bylo volání bohů nebo vskutku jen ruka osudu, naučili se tito odvážní muži a ženy tajemství elixíru Mimir a nalezli také prastarý odkaz Obrů, který jim umožnilo překonat pouta své rasy a naučit se silám mimo své povolání. Mimo toto osvícení povstali Vznešení se ctností a silou vytvořit pro nás všechny jasnou novou civilizaci. Ať už byl "šepot víry" cokoliv, dovolil Vznešeným rozbít pouta jejich rasy a získat neslýchané síly. Kapitola 2: Scions of Destiny – Éra chaosu Jak již jméno "éra chaosu" napovídá, záznamy jsou, v nejlepším případě značně nespolehlivé a nejasné. Nezbývá nám než se opírat o historky a bohatství příběhů, které se dostaly až sem dolů k nám. Ačkoliv jsou přesné původy Velké Olympiády neznámé, vedou nás mnohé příběhy o černém rytíři a blonďatých dámách, dohromady nazývaných Vznešení, k předpokladu že v tomto založení hráli klíčovou roli. Nejdůležitější však je, že kvůli Velké Olympiádě se sešlo tak mnoho opravdových hrdinů šlechtického původu, jejichž vedení odhalilo cestu k slavné nové éře.